Jan Kopecký s vozem ŠKODA FABIA Rally2 evo vyhrál 3. rychlostní zkoušku letošní Barum rally s náskokem skoro 20 sekund. Podle svých slov předvedl jednu z nejlepších jízd své kariéry. Jak se připravoval a co k takovému výkonu vede?

Jak ti sedla letošní Barum Rally?
Musím říct, že sedla dobře. Před Barumkou jsme hodně testovali. Šlo nám hlavně o správné nastavení podvozku a tlumičů, protože tahle rally je specifická tím, že se jede hodně rychle, povrch je hodně uskákaný a dost to klouže i za sucha. Cílem bylo auto nastavit na co největší trakci, a to se myslím povedlo dobře.

Ve 3. rychlostní zkoušce jsi vyhrál s náskokem skoro 20 sekund před dalším autem třídy RC2. Jak se ti to podařilo?
RZ3 byla opravdu výjimečná. Od západu se blížily srážky a nebylo jasné, jestli bude pršet, nebo ne. Nakonec jsem zvolil čtyři měkčí pneumatiky od Pirelli. Na RZ2 jsme dost ztratili, protože tam pršelo hodně a my měli spousty aquaplanningu. RZ3 pak byla jen mokrá, bez stojící vody. Loni jsem tady dostal při prvním

průjezdu od Erika Caise asi 13 sekund, takže jsme se na ni letos hodně soustředili a velmi zodpovědně se připravili. Od prvních metrů po startu bylo cítit, že pneumatiky mají úžasný grip. Místy jsem si i na mokrém povrchu připadal, jako kdybych jel na suchu. Jeli jsme rychle, ale bezpečně bez jakýchkoli krizových momentů. Od začátku do konce úplně naplno.

Hrály roli také obtížné podmínky? Jezdíš na mokru rád?
Ano, jezdím rád na mokru, ale mám rád, když je mokro po celé délce RZ. Nejhorší je, když se mokro a sucho střídají. Když trať osychá, tak se bláto dál neomývá deštěm, tahá se víc a víc na trať, kde se z něj stává klouzavá kaše a jízda je pak náročná. Jinak preferuji spíš suchý asfalt s vysokou přilnavostí. Když za takových podmínek jedete na hraně, je to skvělý pocit.

Pamatujeme si na tvoji dechberoucí stíhací jízdu moselskými vinicemi v roce 2018, kde jsi mocným finišem v RZ17 získal vítězství v Rally Deutschland. Dají se obě jízdy nějak srovnat?
V Německu jsem každý rok bojoval s defektem na Panzerplatte a jinak tomu nebylo ani v roce 2018. Z pohodlného vedení jsme se tak v sobotu propadli více než minutu dozadu. Důležité bylo, že jsme se oklepali a hned v další RZ začali náskok stahovat. V neděli už jsme byli blízko, ale pár sekund na Kalleho Rovanperu a Fabia Andolfiho ještě scházelo. Tehdy jsem si řekl, že na RZ17 musíme opravdu zatáhnout, což se povedlo a my získali vítězství zpět. Jeli jsme vážně rychle, takže v tom nasazení obě jízdy srovnat jde.

Dají se takové jízdy naplánovat nebo to prostě všechno sedne a pak musíš jet?
Člověk si musí uvědomit, kde má slabiny a silné stránky. Musíte znát svoje soupeře, proti kterým závodíte. Když se cítíte dobře, tak se do toho musíte opřít, vybrat si tu správnou RZ, která bude rozhodovat a pak se to povede. Nefunguje to samozřejmě vždycky, protože je spousta věcí, které situaci mohou zkomplikovat, jako třeba defekt nebo jezdecká chyba. Když si to srovnáte v hlavě a všechno si sedne, je to vlastně docela jednoduché.