Miloš Vrba je důkazem toho, jak inženýři Škoda Motorsport pro tým doslova dýchají. O tom, že bude stavět „vlastní“ auta, snil už od dětství, A i díky práci pro oddělení motorsportu mladoboleslavské automobilky se mu tento sen splnil. Je velkým fanouškem motoristického sportu a práce ho velmi naplňuje.
Že v týmu Škoda Motorsport panuje obecně pro motoristický sport velké nadšení, to není jen žádná prázdná fráze, jelikož jeho většina motorsportem doslova žije. Důkazem toho je například i inženýr Miloš Vrba, který v oddělení pracuje především v oblasti transmisí. Kromě speciálu Škoda Fabia RS Rally2 se v poslední době podílel například i na projektu elektrického prototypu Enyaq RS Race.
Cesta k motorsportu často začíná už v dětství, jak to bylo u vás?
V mládí jsem se aktivně žádnému odvětví motorsportu nevěnoval. Rodiče nám ale koupili motokáru, domácí stavbu s motorem z pionýra, kterou jsme dávali s tátou a strejdou dohromady. S bráchou jsme pak na chalupě na slepé silnici do vedlejší vesnice pořádali takovou naši „velkou cenu“. Letos jsem motokáru po letech vyndal a nechal projet i svoje syny. Zatím je to celkem chytlo, uvidíme, jestli jim to vydrží i do budoucna.
Co vás motivovalo k tomu, věnovat se technice i profesně?
V mládí to byla taková trochu naivní představa, že jako strojař si budu vyrábět vlastní auta nebo motorky. Zcela nečekaně se ale tento sen do reality překlopil. S týmem jsme dnes schopni dát dohromady auto jak konstrukčně, tak vlastníma rukama na dílně.
Sledoval jste v mládí nějaké odvětví motorsportu?
Samozřejmě jsem sledoval rally, formuli 1, Moto GP, tehdy ještě dvoutaktní pětistovky. Na konzoli jsem hrál Colin McRae Rally a podobně. Měl jsem rád vše, kde byl slyšet motor a jezdilo se rychle.
Jak začala vaše pracovní kariéra?
Řekl bych, že její hlavní část začala již na škole. V rámci posledního ročníku jsem strávil půl roku na praxi v české automobilce Kaipan ve Smržovce. U ní se ručně vyrábí repliky Lotusu 7, tehdy to bylo moc pěkné auto.
Co jste přesně dělal a co vás na té práci bavilo?
Věnoval jsem se sice konstrukci, ale možnost seběhnout dolů po schodech a na dílně si něco vyrobit, svařit nebo odměřit se mi velice zalíbila.
A co vás dnes baví na práci pro Škoda Motorsport?
Jde zejména o prostředí a lidi s podobnou motivací něco vymyslet, vylepšit. Naplňuje mě hledání lepších technických řešení. Obecně se dá říct, že ráno si něco vymyslím, v poledne nakreslím, večer poptám a za pár dní vidím reálný díl na autě a můžu se s ním vydat na test do světa. To jinde moc nezažijete.
Jakým výzvám musíte na vaší pozici čelit?
Pracujeme pod časovým tlakem. Od prvotního zadání nebo nápadu, co zkusit, udělat jinak nebo vymyslet, do očekávaného nasazení hotového dílu do testu uběhne třeba jen několik týdnů, ale klidně i jen několik dnů. Ale právě to dělá naši práci přitažlivou. Neustále totiž pracujeme na něčem novém.
Na jaký projekt jste v poslední době nejvíce hrdý?
Samozřejmě na Fabia RS Rally2 a na různé technické detaily, které se mi povedlo na ni dostat. Prací na tomto speciálu jsem strávil poslední roky života, takže je to celkem očekávatelné. Velice hrdý jsem i na náš elektrický projekt Enyaq RS Race, který jsme dali dohromady v rámci malého týmu, jak my říkáme, formou „projektu obědových přestávek“.
Co byste z vaší pozice vzkázal mladým, kteří se nebojí ušpinit si ruce od oleje?
Ať v tom pokračují dál. Je to ideální cesta, jak nahlédnout pod pokličku a získat cit pro konstrukci. Ne všechno, co občas v počítači vidíme, je totiž možné proměnit ve skutečný díl. Práce se „železem“ je nejjednodušší způsob, jak pochytit základy dimenzování dílů, jakosti a zpracování povrchů a fungování nejrůznějších mechanismů.
Máte před sebou v dohledné době nějakou další výzvu či projekt, na které se už teď těšíte?
Naše práce je výzvou každý den. Konkurence nikdy nespí, a proto i my neustále pracujeme na vylepšeních našich aut. Kdyby nám situace přála, tak bych se určitě velmi rád podílel na případném dalším projektu, který by byl v rámci vývoje plánován.
