Legenda jménem Škoda Felicia Kit Car

Škoda Motorsport slaví 125 let a my si připomínáme její nejsladší vítězství. Naše putování jsme minule zakončili v přelomovém momentu historie značky – po pádu železné opony a při spojení s koncernem Volkswagen. Dnes přímo navážeme legendárním modelem Felicia.

Škoda Felicia je skutečnou legendou, na které se učili řídit již někteří mileniálové a dodnes je neodmyslitelnou součástí nejen svých domácích silnic. Jako nová automobilku z Mladé Boleslavi provedla velkou částí 90. let i v motorsportu. Sličný hatchback se začal vyrábět v roce 1994. Ostré, hranaté tvary modelu Favorit nahradily moderní křivky a elegance, přestože koncepčně vůz vycházel stále ze svého předchůdce.

Favorit pravidelně vítězil v kategorii do 1300 cm3 a v roce 1994 své vítězné tažení završil světovým titulem. Felicia tak měla na co navazovat. Škoda Motorsport s novinkou reagovala na nové předpisy kategorie Kit Car a připravila soutěžní speciál, který byl vybaven silnějším motorem o objemu 1490,9 cm3.

Felicia se na start postavila poprvé na Švédské rally roku 1995, v kokpitu seděli osvědčení jezdci jako Emil Triner nebo Pavel Sibera. Do silvestrovských oslav stihla Felicia 24 soutěží, z toho sedm v rámci mistrovství světa. Ve třídě F2 z toho bylo celkově slibné třetí místo, což bylo pro jezdce povzbuzením do další sezony. Do ní pak Felicia vtrhla vyzbrojená šestnáctistovkou OHC od koncernu Volkswagen, čímž si pomohla k nádhernému výkonu 174 koní.

Škoda Felicia Kit Car 1600

Řadový čtyřválec s vícebodovým vstřikováním od koncernu Volkswagen do té doby nezávodil. Svou soutěžní dravost tak získal až v dílnách Škoda Motorsport, kde byl vyzbrojen kovanými písty nebo novou vačkou. To nejlepší ze sebe dával ve zvučných 8000 otáčkách. Vůz měl také dvoulamelovou spojku, samosvorný diferenciál nebo šestistupňovou převodovku. Kotoučové brzdy byly na všech kolech, vpředu větrané. V rámci pravidel ale musela mít Felicia sériový skelet, střechu, dveře, a dokonce i zasklení. Soutěžní šmrnc jí dodávaly nejen polepy, ale i širší blatníky, pod které se vešla rallyová kola a brzdy o větším průměru.

Při debutu šestnáctistovky v Portugalsku roku 1996 dojel Pavel Sibera druhý mezi vozy s pohonem předních kol. V Austrálii s ní dokonce vyhrál a Emil Triner tento úspěch zopakoval na Novém Zélandu. Jeho fenomenální příjezd na rampu v dlouhém táhlém driftu se dodnes objevuje v kompilacích těch nejlepších soutěžních momentů historie.

V roce 1996 se za volantem nového vozu blýskla ještě jedna posádka. Na tři soutěže se do kokpitu na pozvání usadil tehdy již padesátiletý švédský šampion Stig Blomqvist, jemuž dělal spolujezdce Benny Melander. Legendární jezdec měl pomoct právě s vývojem šestnáctistovky a byl s ní nasazen jako třetí vůz do britské RAC Rally, která se toho roku vrátila do severního Walesu a konala se jako součást šampionátu F2.

Švéd tu s českým hatchbackem doslova létal. Rozmarné waleské počasí si navíc pro jezdce připravilo křest ohněm. Bahno by asi ještě šlo, ale když pak začalo sněžit, čekaly na jezdce smíšené podmínky a na lesních cestách dokonce námrazy. I zkušení borci měli tehdy co dělat, aby své vozy na cestě udrželi.

Stig Blomqvist předvedl své mistrovství a dominoval ve Walesu všem vozům s pohonem dvou kol. Nejbližší pronásledovatel na něj ztratil více než sedm minut. Byl to až takový kalup, že Švéd začal s malou Škodovkou prosakovat časem do vyšších kategorií. Nakonec tak z toho bylo třetí místo celkově.