V minulých dnech se ŠKODA KODIAQ RS postavila po bok takových vozů jako Lamborghini Huracán LP 640-4 Peformante, Radical SR8 LM, Porsche 918 Spyder a Lamborghini Aventador LP 750-4 Superveloce. Ty jsou oficiálně nejrychlejšími produkčními vozy na nejnáročnějším závodním okruhu světa, na neodpouštějící Severní smyčce Nürburgringu. Se závodnicí a místní rodačkou Sabine Schmitz za volantem si ŠKODA dojela pro rekord… ne sice absolutní, ale mezi sedmimístnými SUV. Česko tak v dějinách Zeleného pekla zanechalo třetí stopu. A výrazně radostnější než tu druhou. Je tedy právě ten správný čas, podívat se na to, co je Nordschleife vlastně zač a proč je legendou.

Závodní okruh se zaslouženou pověstí nejnáročnější trati na planetě postavily tři tisícovky dělníků mezi lety 1925 a 1927. Dílo architektonického studia Gustava Eichlera bylo na základě požadavků stavebníka od prvních skic navrhováno tak, aby mohlo sloužit jako uzavřená závodní trať zachovávající ducha a tradice slavných přírodních tratí jako například Targa Florio.

Zároveň, a to byl pro bouřlivě se rozvíjející německý průmysl zásadní požadavek, měl sloužit jako maximálně náročný zkušební polygon pro domácí automobilky. Za celým projektem okruhu v srdci pohoří Eifel, poblíž hradu Nürburg stál Dr. Otto Creuz, ADAC a tehdejší starosta Kolína nad Rýnem a pozdější kancléř Konrad Adenauer. Základní kámen okruhu byl položen 27. září 1925 a první závody v na novém asfaltu se jely již 18. června 1927.

Premiérový závod patřil motocyklům, ale hned druhý den se jel závod Eifelrennen. Pro vítězství si dojel Rudolf Caracciola s kompresorovým vozem Mercedes-Benz Model S, vyvinutým Ferdinandem Porschem. O měsíc později se na Ringu jela první Velká cena Německa, kterou měl opět výborně rozjetou Caracciola, ale jeho vůz měl poruchu a vavříny bral Otto Merz s tímtéž vozem. Mercedes totiž nenechal nic náhodě a nasadil hned čtyři tovární typy S… i bez Caraccioly obsadily kompletní stupně vítězů.

Velká cena Německa se na úzkém a až absurdně dlouhém přírodním okruhu jezdila s pauzou mezi lety 1939 – 1949 až do roku 1976. V tomto roce proti konání Velké ceny ostře vystoupil Niki Lauda – v té době úřadující mistr světa F1 a jediný člověk, který zajel kolo na Ringu pod 7 minut. Navrhoval závody F1 na Nordschleife bojkotovat, dokud nebude okruh upraven pro vyšší bezpečnost.

Potřebnou podporu v hlasování jezdců však nezískal… Ferrari Nikiho Laudy v druhém kolem Velké ceny narazilo poblíž Bergwerkuv rychlosti kolem 250 km/h do svodidel a vzplanulo. Do stojícího monopostu následně narazil další vůz. Laudovi zachránili život jezdci Arturo Merzario, Guy Edwards, Brett Lunger a Harald Ertl kteří jej bez ohledu na vlastní riziko vytáhli ze zuřivě plápolajícího Ferrari. Navzdory těžkým popáleninám obličeje i plic, otravě kouřem i epizodě kómatu se Niki Lauda postavil znovu na start Velké ceny již o 42 dní později. Titul mistra světa nakonec neuhájil o jediný bod před Jamesem Huntem. Jejich souboj v sezóně 1976 ztvárnil Ron Howard do vizuálně nesmírně propracovaného filmu Rivalové (Rush, 2013). Velká cena Německa se přesunula na Hockenheimring a od roku 1985 také na nově postavený okruh v areálu Nürburgringu.

Původní okruh se sestával ze Severní smyčky (Nordschleife) o délce 22,81 km a dnes již v podstatě neexistující Jižní smyčky (Südschleife) s délkou 7,74 km, mezi nimiž byla vložena 2,28 km měřící Zielschleife. Nejdelší konfigurace okruhu, tzv. Gesamtstrecke měřila neuvěřitelných 28 265 metrů. Okruh s délkou přes osmadvacet kilometrů! Pro srovnání: okruhy z kalendáře F1 dnešních dní mají zhruba mezi třemi (Monte Carlo, 3 340 m) a šesti kilometry. Ostatně i trať pro Velkou cenu F1 v areálu Nürburgringu měří 5 148 metrů. Říká se mu GP-Strecke a vznikl počátkem osmdesátých let, kdy byla část již nepoužívaných tratí zdemolována. Legendu „Ringu“, jak se trať mezi fanoušky motorsportu familiárně nazývá, ale dodnes tvoří Severní smyčka, Nordschleife.

Byť pro vytrvalostní závody se i dnes používá konfigurace Nürburgringu s délkou 24,433 km, měří jen samotná Nordschleife 20,832 kilometru. Je na ní 73 zatáček – 33 levotočivých, 40 pravotočivých (pokud započítáme i ty mírnější oblouky, pak je zatáček dokonce 165). Aby nebylo extrémů málo, má nejprudší stoupání Nordschleife 17 % a klesá se až pod sklonem 12 %, což je mimochodem hodnota, na kterou na našich silnicích upozorňují výstražné značky. To jen pro představu… Nejvyšším bodem je Hohe Acht (616,8 m n.m.) a nejnižším Breidscheid s nadmořskou výškou 320 metrů. Převýšení 300 metrů na závodním okruhu? Ano, ale jedině na Ringu… A opět pro představu: Eiffelova věž v Paříži má na výšku také 300 metrů.

Severní smyčka má statut speciální silnice s mýtným a z pohledu legislativy je veřejnou komunikací. Díky tomu je zároveň také nejdelší jednosměrkou na světě. V současnosti se trať používá se jak ke sportovním událostem včetně závodů motocyklů a historiků, tak k testování automobilek. Jezdí se zde závody sportovních prototypů, mistrovství cestovních vozů a vytrvalostní závody. Ze závodů „placek“ ostatně pochází i absolutní rekord okruhu. Již v roce 1983 se o něj postaral Stefan Bellof za volantem Porsche 956C, který během kvalifikace na vytrvalostní 1000kilometrový závod, který se jezdí do roku 1953, zajel čas 6 minut 11 sekund a 13 setin s průměrnou rychlostí 202,073 km/h. Pro rekord si zajel i v samotném závodě, když zajel nejrychlejší kolo za dosud nepřekonaných 6:25.91.

Vrcholem sezony je čtyřiadvacetihodinovka Nürburgringu. Od roku 1985 se v areálu okruhu na přelomu května a června koná gigantický festival Rock am Ring, kde vystupují ty největší hvězdy a legendy hudební scény.  Nejzásadnější pro nás všechny, fanoušky motorsportu a benzínové hlavy ale samozřejmě je fakt, že asfalt Severní smyčky je za poplatek otevřen veřejnosti v rámci tzv. „Touristenfahrten“. Ty se zde ostatně konají tradičně, prakticky od samotné dostavby okruhu.

Než se případně vydáte za „turistikou“ na Ring, je dobré vědět několik věcí. Tedy samozřejmě kromě základních informací, jako že za svezení zaplatíte 25 Eur v týdnu, 30 o víkendech a 1 900 Eur dáte celosezonní permanentku. Mezi poměrně potřebné vědomosti patří také například fakt, že přezdívkou „Zelené peklo“ neověnčil Ring nikdo jiný, než šampion formule 1 Sir Jackie Stewart. Ten jej tak v roce 1960 překřtil nejen pro jeho polohu v hustě zalesněné pahorkatině, ale také náročnost, nebezpečnost i extrémně proměnlivé počasí. Jochen Rindt, jediný mistr světa F1 „in memoriam“ (1970), zase o Nürburgringu říkal, že je zde „velmi náročné závodit, ale velmi snadné zemřít“. Osudovou havárii sice utrpěl v Imole, ale i tak mu není důvod nevěřit… Ostatně černá kronika Severní smyčky má několik tlustých svazků.

Adrenalinové zážitky, které i s civilním sportovním vozem můžete na Ringu zažít, ale i přes výmluvnou pověst okruhu každoročně lákají desetitisíce řidičů, kteří více či méně úspěšně pokoušejí své štěstí. Z těch méně zdařilých pokusů najdete na YouTube dlouhé hodiny obrazových záznamů, stačí zadat něco ve smyslu „Nürburgring Epic Fail Crash Compilation“. Pokud byste se případně chtěli stát hvězdou internetu, mějte na paměti ještě posledních několik drobností: na Ringu neplatí běžné havarijní pojištění, za poškození svodidel, odtahovou službu i přerušení provozu se platí. Na místě. V hotovosti… a „akční ceny“ ani „studentské slevy“ pro začátečníky v podhradí Nürburgu neznají.

Abychom nezapomněli na onu v úvodu zmiňovanou první a druhou českou stopu na Ringu. O tu první se v roce 1927 postarala česká závodnice Eliška Junková, když ve Velké ceně Německa na modelu Bugatti Tipo 35 vyhrála svoji třídu. Druhá, ta smutnější, stopa se také váže k rodině Junků. Taktéž za volantem Bugatti Tipo 35B zde 15. července 1928 při Velké ceně sportovních vozů zahynul Čeněk Junek, manžel Elišky Junkové. Stal se prvním jezdcem, který kdy na okruhu zahynul. Bohužel ne posledním… Buďme jen rádi, že boje jezdců za bezpečnost motorsportu přinesly své ovoce a že dnes jsou jak okruhové závody, tak rally výrazně bezpečnější a smrtelné nehody jsou zřídkavými výjimkami, nikoli pravidlem.

Pro německou Velkou cenu
stačilo nám vyslat ženu,
arci když je taková
jako paní Junková!
Ta když sedne k volantu,
rekordy jsou k čerchmantu!
 
— Eduard Bass

Lidové noviny po VC Německa 1927

Tato stránka používá cookies

Více informací o zpracování Vašich osobních údajů na jejich základě a o Vašich právech naleznete v Informaci o zpracování osobních údajů prostřednictvím cookies a jiných webových technologií. Níže můžete udělit souhlas se zpracování osobních údajů rovněž pro uvedené účely / uvedený účel.