Ital Mauro Miele letos vyhrál titul WRC2 Masters. Jaká byla sezóna, jak se mu jelo v Japonsku, kde porazil skoro všechny vozy Rally1 a jak se těší na Rallye Monte Carlo s novým autem? Přečtěte si v našem rozhovoru.

S rally jste začal poměrně pozdě, jaký je váš vztah k motorsportu?
Ano, ale můj příběh s motory je vlastně docela dlouhý. Poprvé jsem začal s motocykly v 70. letech. Na začátku 80. let jsem závodil ve světovém poháru v motokrosu, ale po nehodě jsem musel skončit. Pak jsem od roku 1985 nebo 1986 zkoušel pět let rally a absolvoval jsem několik soutěží v Itálii. Byl jsem docela nováček, ale snažil jsem se dostat do pořádného týmu a jet nějaké velké soutěže. To nakonec nevyšlo, takže jsem kvůli rodině a práci přestal závodit. Znovu jsem začal až před deseti lety, když už byli oba moji synové dospělí. Zkusil jsem několik rally v Itálii se svým starým autem, které jsem ještě měl. Stále jsem se krok za

krokem posouval a nejednou jsem měl chuť zase něco v motorsportu dělat. V motokrosu jsem býval továrním jezdcem KTM, vyhrál jsem první italský závod v motokrosové světové sérii a najednou se objevila touha vrátit se do Mistrovství světa. Před Covidem jsem jel několik rally a byl jsem znovu závislý. Ten pocit z ovládání soutěžního vozu byl skvělý! Když se naskytla možnost závodit v kategorii WRC2 Masters a vrátit se do seriálu Mistrovství světa v rally, hned jsem po ní skočil. Měl jsem obrovskou radost, že jsem si mohl splnit svůj dávný sen!

Skončil jste s motokrosem a přešel na rally. Myslíte, že je rally bezpečnější?
Rozhodně. Když jsem byl mladší, moc jsem se nestaral o své zdraví a chtěl jsem jen jet co nejrychleji. Prodělal jsem asi sedm operací po různých nehodách, ale po té poslední bylo jasné, že se už nemůžu vrátit. Bylo tam prostě příliš mnoho různých zlomenin. Rally je také nebezpečný sport, ale pořád je lepší než motokros. I když se bavíme o vozech skupiny B, které jsem v té době řídil. Lancia 037 a Audi Quattro byly silné vozy a z dnešního pohledu dost nebezpečné, ale tehdy jsem si to nemyslel. Dnes je samozřejmě bezpečnost na úplně jiné úrovni.

Můžete srovnat vozy skupiny B s dnešními automobily?
Ani ne. Ta auta byla opravdu brutální, Audi mělo 500 koní a bylo velmi těžké ho řídit. Vypadalo to, že jedete rychle, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. Moje BMW M3 je o tři sekundy na kilometr pomalejší než Fabia Rally2 evo. A tehdy jsem byl v BMW rychlejší než v Lancia 037. Automobily udělaly obrovský pokrok.

Kdy jste poprvé usedl za volant vozu Škoda Fabia Rally2 a proč jste si ji vybral?
Vlastně jsem si udělal srovnávací test všech vozů na trhu. Bylo to asi před pěti lety a nakonec jsem se rozhodl pro značku Škoda, protože byla velmi pohodlná a snadno se řídila. Pak jsem přešel na vůz Fabia Rally2 evo a teď se těším na nové auto.

Jak se vám vůz Fabia Rally2 evo řídí?
Zvyknete si na něj velmi rychle. Je také docela snadné s ním jezdit rychle. Pak je samozřejmě jízda na světové úrovni vzdálenější, musíte na něm najezdit kilometry a být profesionální řidič, což už nemůžu. Ale auto vám dá dobrou rychlost relativně snadno. Skvělý je také servis a služby, které Škoda Motorsport poskytuje. Vždy mi před rally doporučí nastavení, se kterým můžu jezdit a které docela dobře vyhovuje mému stylu jízdy. Na testování nemám tolik času, takže to je pro mě opravdu velká pomoc. Doporučili mi nastavení i pro rally italského šampionátu. Skvělý je také servis a rychlá dostupnost náhradních dílů.

Říkal jste, že moc netestujete a že už mnoho let nejezdíte rally. Jak se tedy stalo, že jste na Powerstage v Japonsku porazil všechny vozy WRC kromě jednoho?
V Japonsku mi všechno sedlo. V Chorvatsku jsem se přesvědčil, že dokážu být rychlý i na mokru. Mokro mi prostě sedí. V Japonsku začalo pršet na předposlední rychlostní zkoušce, která měřila 22 kilometrů. Byla úzká a velmi nebezpečná, takže jsem jel pomalu a opatrně. Měl jsem velký náskok, takže jsem zbytečně neriskoval. Ale na konci jsem viděl, že i při opatrném tempu je Suninen jen 3 sekundy přede mnou. Na přejezdu do poslední erzety jsem začal přemýšlet. Když jsem v relativně pomalém tempu zajel tak dobrý čas, co kdybych zrychlil a jel, jak nejlépe umím? Ale svému spolujezdci jsem nic neřekl. Když jsem přijel do časové kontroly, zbývalo mi 10 minut. Řekl jsem si, že je erzeta krátká, takže se budu soustředit a pokusím se ji absolvovat tak, abych vyhrál a podal dobrý výkon. Nechtěl jsem v poslední jízdě šampionátu jet pomalu. Vím, že na mokru mám dobrý cit pro míru přilnavosti, a tak jsem se rozhodl, že do toho půjdu. Po prvním kilometru mi spolujezdec řekl, abych zpomalil. Řekl jsem mu, že vím, co dělám, ať jen čte rozpis. Upřímně jsem neriskoval a po skončení rychlostní zkoušky jsem spolujezdci řekl, že to byla dobrá jízda. Netušili jsme, že jsme skončili celkově druzí a měli jsme více než 25sekundový náskok před druhým místem v kategorii WRC2 Masters.

Jak jste se cítil?
Nedokážu to vyjádřit slovy, ale vlastně jsem si řekl, že kdybych byl o 40 let mladší, pravděpodobně bych se na Mistrovství světa dostal.

Změní tato jízda váš přístup k další sezóně?
Ne, nezmění. Tahle sezona byla dobrá. Jediné problémy jsme měli na Sardinii, jinak jsme zvládli všechny závody. Pět minut v Japonsku bylo výjimečných, zapsal jsem se do historie jako nejstarší jezdec, který bodoval ve WRC, a jsem také prvním jezdcem WRC2, který skončil tak vysoko v hodnocení Power Stage. Zapsal jsem se do historie WRC, to se mi znovu už nepodaří.

Příští rok pojedete Rallye Monte Carlo s novým vozem. Proč jste si ho vybral?
Sledoval jsem jeho vývoj. Když se na něj dívám, připadá mi jako obrovský skok vpřed, a to se mi líbí. Doufám, že to bude dobrá sezona, ale bude těžké obhájit titul. Očekávám větší konkurenci a na Monte mi bude 67 let.

Věděl jste hned, že chcete nové auto?
Ano, už od Chorvatska. Jakmile bylo jasné, kdy se chystá nové auto, řekl jsem, že ho chci.