Škoda Motorsport oslavuje 125 let a my si připomínáme její nejkrásnější vítězství. Naše putování jsme minule zakončili v 60. letech. Nyní se už přesouváme na přelom 80. a 90. let, kdy se svět Škoda Motorsport i celého Československa obrátil naruby.
V 90. letech už Škoda Motorsport moc dobře věděla, jak chutná vítězství. Po pádu komunistického režimu a návratu k demokracii v roce 1989 se otevřel zcela nový, svobodný svět. Vzduchem létaly nové příležitosti a Západ lákal k objevování. Správným nástrojem pro tuto novou éru se stal nový hatchback Škoda Favorit.
Favorit byl zlomový v mnoha ohledech, především v přístupu k řízení na limitu. Po dekádách vozů s koncepcí „vše vzadu“ přišel pravý opak. Motor i převodovka se přestěhovaly dopředu a místo pohonu zadních kol se poháněla přední náprava. To vyžadovalo zcela jiný jezdecký styl i důkladné testování. Tovární jezdci Ladislav Křeček, Svatopluk Kvaizar a Pavel Sibera tak například vyrazili na rozsáhlé testování na zamrzlém jezeře ve Finsku.
Škoda Favorit 136 L začala závodit v roce 1988, krátce po zahájení výroby. Nejprve se rozjížděla v domácích podnicích, kdy ji ještě nehomologovanou proháněl tovární jezdec Vladimír Berger v roli předjezdce. Homologace Favoritu proběhla 1. ledna roku 1989 pod číslem A-5373. Tři týdny poté již řádil na rally Valašská zima a na konci února si odbyl i svůj mezinárodní debut na finské Hankiralli, kde s ním Kalevi Aho vyhrál ve své třídě.
V roce 1991 došlo k zásadní události – začlenění Škoda Auto do koncernu Volkswagen. Pro tovární tým to naštěstí znamenalo stabilitu, a navíc vynikající podmínky pro další rozvoj. Součástí této éry byla také tvorba nového loga, během níž musel tehdejší šéf týmu Škoda Motorsport Pavel Janeba vysvětlovat význam háčku nad písmenem „Š“. Zelený symbol háčku se kreativcům zalíbil natolik, že se stal ikonickým prvkem na závodních polepech.
Rozjetá Škoda Favorit si rychle začala budovat pověst houževnatého a rychlého stroje. Utvrdila to vítězstvími ve svých třídách na mezinárodních soutěžích, jako jsou Rally 1000 jezer, Acropolis Rally nebo Rallye Monte-Carlo, přičemž za volantem se objevovala jména jako Pavel Sibera, Emil Triner nebo Vladimír Berger. V lesích nad monackým knížectvím vyhrála svou třídu dvojice Pavel Sibera a Petr Gross čtyřikrát v letech 1991 až 1994.
Právě rok 1994 se stal pro Favorit i tovární posádky Sibera/Gross a Triner/Klíma vůbec nejúspěšnějším. Po skvělých výkonech (včetně umístění v top 10 v absolutním pořadí na řecké Acropolis Rally) byl světový titul na dosah. Škoda Motorsport se proto poprvé vydala i na vzdálenou Rally Australia, kde česká posádka Sibera/Gross skončila třináctá celkově – před ní dojely výhradně výkonné čtyřkolky jako Mitsubishi Lancer Evolution či Subaru Impreza.
O historickém úspěchu se rozhodlo na závěrečné britské RAC Rally. Favorit zde potvrdil nadvládu a Škoda Auto získala prestižní Světový pohár FIA pro vozy s jednou poháněnou nápravou a motorem do 2 litrů (formule 2). Pro mladoboleslavskou značku to byl první světový titul v rallyové historii. Krásný výsledek ještě doma podtrhl Jindřich Štolfa, který s Favoritem vyhrál mistrovství České republiky v rally ve třídě A5. Favorit byl nezastavitelný.
Soutěžní vůz Škoda Favorit 136 L, homologovaný pro skupinu A, měl pětidveřovou ocelovou karoserii. I s ochranným rámem z tenkostěnných trubek činila jeho celková hmotnost přibližně 750 kg. K pohonu sloužil hliníkový, kapalinou chlazený čtyřválec OHV s osmikanálovou hlavou a jedním karburátorem. Výkon činil až 120 koní, přičemž maximální rychlost se odvíjela od zpřevodování šestistupňové převodovky – 150 až 210 km/h.
