Film bez zápletky, bez herců a délkou necelých devět minut. Přesto se stal svého druhu legendou. Jak se z šíleného nápadu francouzského režiséra stal kultovní film?

Osm minut řevu a auto, které není vidět. Krátký film bez zápletky, scénáře nebo střihu, jež se i přes svou zdánlivou jednoduchost stal naprostou modlou. Francouzský film C’était un rendez-vous, neboli v českém překladu „Byla to schůzka“ je dodnes zahalen trochou přitažlivého tajemství.

Snímek z roku 1976 začíná upozorněním, že žádná část nahrávky nebyla zrychlena ani střižena. Vůz, který za celých osm minut neuvidíme, se řítí z tunelu městského okruhu Paříže a velmi rychle si probíjí cestu kolem Vítězného oblouku, kolem operního domu Palais Garnier nebo přes bulvár Champs-Élysées. Jízda je mírně řečeno rychlá a nevybíravá. Řidič auta, jehož zvuk zostra prořezává Paříž, se řídí spíše citem, než předpisy. Červená je pouze barva, dvojitá plná na silnici je jenom čára a nikoliv zeď.

Mapa průjezdu Paříži, s označeními časů průjezdu danými body.

Průlet Paříží je zakončen u baziliky Sacre Coeur, kde auto zaparkuje k chodníku a jeho řidič běží obejmout mladou ženu, vybíhající po schodech. Motivace celého filmu je náhle jasná – byla to schůzka.

Aby byla taková jízda vůbec možná, odehrává se celý film během letní neděle, konkrétně za svítání okolo páté hodiny ranní. Polovina Paříže tou dobou spí, ta druhá je na dovolené. Provoz je naprosto minimální, což byl zcela klíčový prvek, umožňující vznik legendárního automobilového filmu.

Vše je zabíráno skutečně na jeden zátah a v sedmdesátých letech minulého století nebylo nic jiného ani přípustné. Délka filmu je dána kapacitou pásky o šíři 35 mm, která zkrátka neumožňovala příliš dlouhé natáčení. Kamera, pořizující záznam, je potom přichycena na nárazníku vozu. Na rozměry dnešních akčních kamer pochopitelně zapomeňte, tehdy se jednalo o kus velké a těžké filmařské techniky.

Claude Lelouch nastavuje kameru připevňenou na předku svého Mercedesu 450 SEL 6.9.

Dodnes probíhá tak trochu hádka o to, jaké auto se za kamerou vlastně ukrývá. Podle filmaře Clauda Leloucha se jednalo o Mercedes-Benz 450SEL 6.9, ovšem je nad slunce jasné, že zvuk ohromného německého osmiválce o objemu 6.9 litru na videu rozhodně nezní. Prakticky jediná úprava videa totiž spočívá v „přezvučení“ kdy byl k jízdě Mercedesu přidán řev Lelouchova dvanáctiválcového Ferrari 275 GTB.

Právě proto je ve filmu slyšen onen řezavý ryk a také řazení manuální převodovky se zvučnými meziplyny. Ruku na srdce, bez charakterní zvukové kulisy by C’était un rendez-vous možná upadl v zapomnění. Jenže to se nestalo a film, vzbuzující pochopitelně obrovskou dávkou kontroverze kvůli zběsilé jízdě, nabyl kultovního statutu mezi filmovými fanoušky.

K popularizaci pochopitelně dopomohlo i několik legend a tajemství. Claude Lelouch byl prý při prvním promítání filmu zatčen policií, právě kvůli porušování předpisů. Na druhou stranu tou dobou se ještě nevědělo, zda za volantem vozu seděl přímo on. Spekulovalo se o taxikářích či o jezdcích Formule 1. Teprve po čase vyšlo najevo, že režisér je zároveň hlavním hercem.

Ferrari 275 GTB/4, stejné jaké vlastnil i Lelouch.

Poměrně dlouze se také řešila rychlost, jakou se vůz pohybuje. Filmař sice uváděl, že vůz v některých pasážích přesahoval hranici 200 kilometrů v hodině, ovšem na základě různých měření vzdáleností podle obrazu se ukázalo, že se auto Paříží nepohybovalo rychlostmi přes 140 km/h. Jedna perlička se týká i autentičnosti. Provoz pochopitelně nebyl nikde a nikým řízen a opora spočívala pouze v asistentovi, jenž měl vysílačkou hlásit provoz na křižovatce u Louvru. Vysílačka ovšem na poslední chvíli selhala a tak bylo jen dílem náhody, že Lelouchovi padla zelená.

C’était un rendez-vous je zkrátka poněkud „punkový“ film, o jehož vzniku věděla kromě Leloucha a jeho asistentka už jen Gunilla Friden – Lelouchova přítelkyně a blondýnka na konci videa. Přesto se ovšem jedná o zásadní dílo, o čemž vypovídá i vydání remasterované edice na DVD a spousta odkazů, vzdávajících filmu poctu. V roce 2003 například Nissan natočil reklamu na sporťák 350Z, ve které se kupé řítí ulicemi Prahy a opět končí setkáním se ženou. Další podobné video vytvořil Ford s Mustangem v roce 2017 a v témže roce si svůj průlet Turínem ve stejném duchu natočil i Jeremy Clarkson v jednom díle pořadu The Grand Tour.

Ale dost bylo řečí. Pojďme si pustit film!